Reklama
 
Blog | Viktor Dvořák

Zeman uhodil hřebíček na hlavičku

V diskusním pořadu TV Prima Nedělní partie se objevil bývalý premiér Miloš Zeman, který se ze své chalupy na Vysočině okomentoval současné dění v ČR i ve světě. Krom jiného z jeho úst padlo velmi odvážné, nicméně dle mého názoru trefné zhodnocení terorismu, islámu i ideologie multikulturalismu. Je škoda, že aktivní politici nemají stejnou odvahu veřejně vyslovovat politicky nekorektní pravdy.

O Miloši Zemanovi si může člověk myslet mnoho věcí. V České republice má stále mnoho příznivců, jak ostatně dokazuje rekordní prodejnost jeho knihy, tak i odpůrců, dokonce v řadách vlastní strany. Je mu zazlíváno mnoho kontroverzních kroků, například výběr svých politických poradců, navýšení státního dluhu či třeba neprůhledné zakázky zadávané za jeho vlády. Na druhou stranu je některými lidmi oslavován za ukončení ekonomické krize, která ČR postihla ke konci vládnutí Václava Klause. Zemana lze nazývat mnoha jmény, jedna věc je nicméně nesporná: Miloš Zeman rozhodně není zbabělec.

Co tedy vlastně Zeman v pořadu Petra Šimůnka řekl? Když vynechám první část pořadu, kde hovořil o vnitřní české politice, a také tu část, kdy odmítl rozmístění protiraketové obrany v ČR (kterou já podporuji a s vysvětlením jeho postoje nesouhlasím), řekl několik věcí, které z úst evropských politiků slýcháme jen velmi zřídka. Zaprvé, proti terorismu a jeho kořenům je třeba bojovat i silou. Zadruhé, dosavadní protiteroristická politika evropských zemí je naprosto neefektivní, špatná a podobá se appeasementu. Zatřetí, není možné oddělovat islamistický terorismus od islámu jako náboženství. Začtvrté, politika multikulturalismu v evropských zemích vede k rozdělení společnosti a Evropu neobohacuje.

V kritice kořenů terorismu byl Zeman nekompromisní. Správně poznamenal, že terorismus není jen o zbraních a bombách, ale hlavně o petrodolarech plynoucích z kapes bohatých šejků ze zemí Perského zálivu a pokud tedy Západ myslí svůj boj s terorismem vážně, nestačí jen brát teroristům zbraně a ničit jejich úkryty, ale musí hlavně přetnout penězovody, které džihadistům umožňují fungovat. To se, dle jeho názoru, téměř vůbec neděje.

Evropskou unii Zeman zpeskoval za její podporu palestinským teroristům (zcela se zde vyhnul obvyklým politicky korektním frázím západních politiků, kteří se snaží vždy důsledně oddělovat Palestinskou samosprávu od teroristických hnutí, které tvoří její vládu) a pouhý rétorický odpor vůči terorismu. Z jeho úst také zazněl zatím nejsilnější výrok, který kdy na adresu islámu pronesl některý významný (byť vysloužilý) český politik: současný terorismus podle něj vychází z islámského fundamentalismu, který staví na náboženství nenávisti. Jízlivě bych k tomu dodal, že kdyby něco podobného řekl významný politik kdekoliv v západní Evropě, pravděpodobně by pak po několik dalších nocí v ulicích měst hořela auta a bandy zfanatizovaných mládenců by jménem náboženství míru v ulicích bojovali s pořádkovými silami.

Miloš Zeman se totiž naprosto vymyká standardnímu ideologickému rámci evropské demokratické levice. Ačkoliv je po ekonomické stránce keynesiánec, k čemuž se opakovaně hlásí, a podporuje zachování sociálního státu (i když ne zcela bezvýhradně), po stránce zahraničněpolitické se s evropskou levicí naprosto rozchází a má blíže spíše ke konzervativní pravici.

Standardní pojetí zahraniční politiky (západo)evropské levice spočívá v důsledném multikulturalismu, dialogu kultur, užívání „měkké“ síly namísto síly „tvrdé“, důrazu na multilaterální vyjednávání, rozsáhlé humanitární a rozvojové pomoci pro chudé země, mezinárodní odzbrojení atd.

Miloš Zeman v podstatě neguje všechny tyto principy, a to nejen teď, jak by mohli někteří lidé namítnout, když sedí pěkně v teple u kamen na své chalupě, vzdálený od vysoké politiky. I jako premiér se Zeman ostře stavěl proti islamistickému terorismu a podporoval úsilí USA a Izraele o jeho vymýcení. Proto během své návštěvy v Izraeli přirovnal Jásira Arafata k Hitlerovi (v tom, jak stupňuje své požadavky), proto po útocích z 11. září nabídl USA veškerou vojenskou pomoc, kterou byla ČR schopná poskytnout.

Na adresu imigrace a otázku, zda-li nepřispívá k nebezpečí terorismu, Zeman reagoval obšírně. Imigranty rozdělil do dvou kategorií, na politické migranty prchající před útlakem v domovské zemi, které by měla Evropa všemožně podporovat, a na ekonomické migranty, kteří přicházejí za lepším životem. Druhé kategorii je třeba stavět bariéry, neboť absorpční schopnost EU je omezená. Důležité ovšem je, že důraz položil nikoliv na nepropustnost těchto bariér, ale na jejich asimilační funkci. Podle Zemana by měly fungovat jako jakési síto (toto nejsou jeho slova), přes které projdou jen takoví jedinci, kteří jsou schopní a ochotní přijmout evropskou kulturu. Lidé přicházející do Evropy by měli přijmout "naše zvyky, naše pravidla hry a nevytvářet uzavřené enklávy," kde by přežívaly jiné kultury v nezměněné podobě. Sám spíše podpořil americký model „tavicího tyglíku“ (melting pot), který tradičně kladl důraz na asimilaci a splynutí imigrantů s většinovou společností, nikoliv na podporu jejich odlišnosti, v čemž spočívá idea multikulturalismu. Nakonec dodal, že asimilace musí být i sociální a bezpečnostní, načež s poukazem na nedávné nepokoje ve Francii typicky zemanovským způsobem poznamenal, že lidé, vypalující na ulicích automobily, nemají v Evropě co dělat a měli by sedět ve vězení, pokud jde o Evropany, nebo by se měli vrátit do země původu a „zapalovat auta tam, pokud jim to jejich vláda dovolí.“

Nejde jen o gesta či populismus, Zeman skutečně věří, že dosavadní přístup evropské levice (a bohužel i pravice, dodal bych já) je nefunkční a že v současném světě se demokratické státy bez užití vojenské síly proti svým nepřátelům neobejdou. Pro toto své přesvědčení by jen těžko hledal podporu mezi evropskými vrcholovými politiky, kteří by s ním buďto zcela nesouhlasili, anebo by se příliš obávali reakce muslimských menšin a jejich obhájců na domácí scéně, než aby se za něj postavili. V tomto se slova jeho i dalších o novém appeasementu zla naplňují.

Ačkoliv sám se Zemanem v mnohém nesouhlasím, pod jeho vystoupení ohledně terorismu, imigrace a multikulturalismu bych se s radostí podepsal. Jsem rád, že se v této zemi najde alespoň jeden významný člověk, který je schopen vymanit se z pout zhoubné politické korektnosti a bez obalu identifikovat hrozby, kterým čelíme, a otevřeně říct, co je s nimi třeba dělat. Současný převládající přístup v Evropě, kde politici strkají hlavy do písku a odmítají se angažovat v potenciálně kontroverzní a politicky nekorektní debatě, je ignorantský a nebezpečný. Nikdy v historii se nečinnost tvář v tvář nebezpečí neukázala jako dobrý krok, naopak, většinou vedla ke zkáze těch, kteří váhali či hrozbu zkrátka ignorovali s tím, že se „časem přežene.“ Proto je každé takové otevřené a „nekorektní“ vystoupení samo o sobě hodnotné a je třeba ho pochválit.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama